Robosoutěž 2014

Již šestý ročník robosoutěže probíhal tento rok na ČVUT v Praze, kterého jsme se jako škola rozhodli také zůčastnit. Za školu jsme bojovali jako 2 týmy složeni ze tří členů.

Podle zadání jsme programovali naše roboty tak, aby byli schopni projet bludiště poskládané z bloků a sebrat tak co nejvíc bodů – tento ročník soutěže se tak i podle zadání jmenoval „PacMan“. Roboti NXT, nebo-li stavebnice Lego MindStorms je jediná povolená stavebnice na této soutěži. Robot se dá naprogramovat buď v grafickém editoru, kde se za sebe skládají bloky a těm se nastavují různé ability anebo v programovacím jazyku C, ve kterém se dá s trouchou zkušeností vytvořit i sofistikovanější program do řídící jednotky. V Pátek 14.11.2014 – den D, odbíjí půl deváté a my vyjíždíme s našimi roboty směr Praha. Po příjezdu do Prahy následuje ještě cesta metrem. Přibližně v 10 hodin jsme na místě činu, dostáváme trička a začínáme se seznamovat s připravenou trasou. K dispozici bylo také občerstvení, takže hlady rozhodně netrpíme. Oba týmy začínají pracovat a dostáváme se do určité euforie. Atmosféra celé akce už byla znát na okolí, programování, testování a debuggování robotů vnáší opravdu skvělý pocit. Zezačátku nám to nedá a přeci jen po pozorování ostatních jsme byli lehce skeptičtí. Naštěstí čím jsme tam byli déle, tím víc optimismu se do nás dostávalo. Bylo půl dvanácté a my jsme dostali 8 dodatečných zadání, které se v náhodném pořadí objeví v celém soutěžním kole. Na tohle jsme nebyli připraveni – nedalo se nic dělat, museli jsme jít dělat další programy do našich robotů. Je jasné, že za jednu hodinu se nedá udělat 8 dokonalých programů. To byl ale záměr, aby bylo na základě čeho vyřazovat. Atmosféra byla v tuhle chvíli stále napínavá ale trochu stresová. Čas ubíhal až příliš rychle, navíc jsme ještě měli problém i s úplně základní trasou. Problém se nakonec zřejmě vyřešil, ale bylo už po půl jedné a nemohli jsme už testovat na bludišti, protože začalo první vyřazovací kolo, takže nezbylo nic jiného, než spoléhat na úspěch. Byli jsme až na konci seznamu. Čekali jsme, až na nás přijde řada a sledovali, jak bojují ostatní týmy. Je to tady, zaznělo jméno našich týmů „R2D2“ a „Vladimírové“. Roboti si vedli až nečekaně dobře. Následovala přestávka na občerstvení a upravení/opravení řídících programů v jednotce. Roboti, kteří postoupili se museli umístit do depa a vyčkávat na vyřazovací kola. Vyřazovací kola probíhala podobně, jen s tím rozdílem, že každé 2 týmy měly 2 jízdy a jelo se na počet bodů v obou kolech. Programy byly připraveny, nedalo se už nic změnit. Zpočátku to vypadalo nadějně ale přibližně v polovině se robot zasekl a nemohl dál sbírat body – tím byla bohužel výhra ve vyřazovacím kole jasná pro soupeře. Tým R2D2 se umístil na 9. místě. Šli na řadu „Vladimírové“, zezačátku opět nic zvláštního ale po chvilce se robot také zasekl. I přesto se dal ale znovu do pohybu, ačkoliv velmi pradivným způsobem, tak první kolo vyhrává. I přesto, že tento souboj díky druhému kolu vyhrál opět soupeř, robot získal za svůj neobvyklý způsob jízdy asi největší potlesk za celý den. Tým „Vladimírové“ se umístil na 12. místě. Tímto pro nás soutěž končila. Odjíždíme spokojeni domu a příští rok jedeme znovu.

Vilém Křižanovský, C1